Dne 10. 10. byla svolána demonstrace při příležitosti výročí eskalace Izraelem páchané genocidy v Gaze. Na její organizaci se podílely propalestinské spolky z celé republiky a šlo tak o první velkou akci od aféry Elbit, která české propalestinské hnutí uvrhla do chaosu a na pokraj rozpadu. Naše organizace byla dosud některými lidmi na levici označována jako pouhý diskuzní a kavární klub, nicméně na tomto bloku jsme vytvořili náš dosud největší rudý blok, čítající okolo dvaceti lidí! Byl to vlastně největší blok našeho konkrétního politického zaměření minimálně za poslední dekádu!

I přes prudký déšť komplikující počáteční chvíle demonstrace jsme jako Rudá avantgarda měly značný úspěch s naším „Rudým blokem“. Nejenže se stal největším levicovým blokem na celé akci, ale ve svém počtu překonal účast všech ostatních levicových uskupení jako KSČM, MSD a strany Levice dohromady. Čísla naší dřívější největší intervence, organizované k příležitosti Pridu již před více než rokem, tak v sobotu překonal hned dvojnásobně!

Rudá Avantgarda se začala scházet na protestu jako první a tedy byl náš blok ve výhodě, kdy se našich počátečních diskuzí před demonstrací, příprav i plánování zúčastnilo i několik lidí zvenčí, co také dorazili ještě před začátkem demonstrace. Jelikož naše revoluční politika mnoho z nich zaujala, rozhodli se s námi strávit i většinu pochodu.

Jakmile se protest dal do pohybu z Náměstí Míru na Václavské náměstí, antikapitalisté hned obsadili celou zadní část, kde bylo možné bez narušování synchronizace s ostatními organizátory používat naše vlastní slogany. I zde se našlo mnoho dalších lidí, co s námi skandovalo a vyjádřilo svůj odpor vůči vládnoucí třídě, genocidě nebo také vůči sionistickému předsedovi ČMKOS Josefu Středulovi. Sympatie k našim heslům mezi lidmi okolo byla patrná a ve svém vrcholu měl blok nad dvacet účastníků.

Bojová nálada se především odhalila v poslední části protestu, kdy pochod došel na Václavské náměstí. Tam naši členové agitovali a dostali se tak do kontaktu s desítkami lidí, co se o naší organizaci chtěli dozvědět více, nebo se i dokonce stát členy. Nejvíce zaujatí z nich se také zúčastnili našeho sociálu po demonstraci, kdy jsme o politice hlouběji diskutovali.

Navzdory úpadku!

Není možné popírat, že je propalestinské hnutí jako takové v Česku v úpadku. Hnutí nedokázalo propojit problém genocidy v Gaze s ostatními produkty kapitalismu a své apely mířilo častěji na buržoazní politiky v kapsách zbrojařů než na radikálně smýšlející části proletariátu a mládeže. Disciplína uvnitř aktivistických kroužků je mizivá a členství je často redukováno na pouhou účast na whatsappové skupině. Také proto znamenala aféra Elbit pro hnutí takový úder. Po započetí státních represí podlehli organizátoři panice, kdy pořádně nevěděli co a jak, a demonstrace tak byly méně propagované a chaoticky vedené. Dnes již u menších protestů není nijak neobvyklé, že se jich účastnili především pouze organizátoři a policisté.

Právě i u téhle demonstrace byl propad co se týče účasti z minulých let patrný a stovky lidí, co pochodovali ještě před rokem a půl, se již neukázaly. To ale vyvolává jasnou otázku: Jak je tedy možné, že si náš blok prošel zcela opačným vývojem a místo úpadku prudce vzrostl? Odpověď tkví v samotné nátuře problému.

Organizátoři se často vymlouvají zcela abstraktním způsobem, když si místo zamyšlení nad svými metodami raději stěžují na společnost, že je prý moc bezcitná a moc sionistická na to, aby vzdor Palestinců opravdu podpořila. Není tomu tak. Radikálně smýšlející lidé existují, je jich celá spousta a na protesty často již v minulosti chodili. Ovšem odhodlání člověka vzít si do rukou vlajku a vyjít protestovat se může rychle vyčerpat, pokud se nic nezmění a nic mu nebude nabídnuto. Jestli nemá hnutí nic jiného než slzy pro oběti a moralistické apely na poskoky kapitálu, tak se postupem času nevyhnutelně vyčerpá!

Na rozdíl od organizátorů jsme si to uvědomili. Snažíme se propojovat problémy genocidy se systémem, který ji způsobuje. Právě kvůli našemu antikapitalistickému zaměření naše počty posílili lidé, kteří se k nám připojili kvůli naší agitaci na pochodech Pride, demonstracích proti škrtům a podobných událostech s Palestinou na první pohled ne přímo spojených. Máme ideály i program, za pomoci kterých lidem představujeme cestu ke skutečnému řešení a poskytujeme jim možnost, jak věci uvést do pohybu i mimo protest.

Reakcionáři všech médií, spojte se!

Naše přítomnost a naše bannery na sobotní demonstraci za Palestinu vyvolaly solidní vlny mezi buržoazními a reakčními komentátory, které děsí představa, že se v Česku nebude za Palestinu pouze plakat, ale i skutečně bojovat. Mnozí označují přímo Rudou Avantgardu, a tak je vhodné využít této tribuny k vyložení našich pozic:

Taktika sionistů je nudně monotónní. Pokaždé když někdo přijde s odporem proti sionismu, přijdou oni s Adolfem a s obrázky z roku 2023, jakoby tehdy v říjnu neměl Hamás co na práci, a tak se jen tak bezdůvodně rozhodl pro útok. Tomuto útoku však předcházely dekády masivního útlaku Palestinců s vysídlováním, masakry, blokádami, invazemi atd., víceméně ještě horšího, než jaký byl národnostní útlak Čechů ze strany Němců za války. A i u Čechů toto na konci války vyvolalo nevyhnutelnou vlnu nenávisti vůči všemu německému.

Vesměs máme co dočinění s extrémním pokrytectvím těchto lidí. Invazi Ruska označuje náš stát za genocidu a trestá všechny, co Rusku vyjadřují sympatie. Daleko více genocidnímu tažení Izraele však náš stát tleská a staví na piedestal jeho aktéry.

Konkrétně můžeme jmenovat médium Tachles.TV, které nemá jiný účel, než sloužit jako hlásná trouba sionistické propagandy. Jejich příspěvek vyobrazuje náš banner vymezující se vůči kapitalismu i sionismu a je doplněn až schizofrenním textem plným té nejdivočejší mentální gymnastiky snažící se onálepkovat náš blok za antisemitský.

Je velmi vtipné snažit se nás obvinit z antisemitismu. Palestinci jsou sami semitským národem a my užíváme vlajek Palestiny. V knihovničkách našich členů se nachází nejeden původem židovský autor, jako byl Trockij, Rosa Luxemburg nebo Marx. Ti stejní lidé, co nás dnes obviňují z antisemitismu, nás ještě včera nazývali židobolševiky. Naší odpovědí na jejich výplod, ze kterého by byl nadšený kdejaký konspirační teoretik, je připomenutí faktu, že jsme internacionalisté. Samozřejmě nepodporujeme jakýkoliv antisemitský akt a hlásáme jednotu všech pracujících nehledě na jejich národnost proti kapitalistickému systému. Na rozdíl od těchto propagandistů jej ovšem umíme i vysvětlit.

Antisemitismus má v Gaze materiální původ, pochází z ukrutných materiálních podmínek způsobených izraelským běsněním. Jestli chceme terorismus a antisemitismus skutečně překonat, nelze nad ním jen moralisticky dělat znechucené obličeje, je třeba překonat okupaci a útlak Palestiny a tak změnit materiální základnu, v níž se antisemitismus odráží. To je ve finále možné jedině pokořením kapitalistického systému. Kapitalisté nemají reálný způsob, jak antisemitismus překonat, nic takového totiž ani udělat nechtějí! Potřebují ho pro své lživé útoky i pro rozdělovávání utlačovaných! Nakonec tedy vše, co nám kapitalisté prezentují, je podobné absurdní pokrytectví, kdy nás z antisemitismu osočují obhájci státu odpovědného za tvorbu těch nejpříznivějších podmínek pro jeho růst.

Cílem Tachlesu a dalších podobných médií ovšem samozřejmě není diskutovat o tom, jak danou problematiku vyřešit. Na to nemají skutečnou odpověď a jediné, co dokážou, je kvičet. Jsou to propagandisté v hrsti vládnoucí třídy usilující o pomluvení těch, co si jen dovolí se jejich pánům a genocidě, kterou páchají, postavit. Navzdory jejich lživé demagogii budeme v naší práci pokračovat a nechť ona samotná za nás vypovídá. Ačkoli nás ve svém příspěvku obviňují z opaku, my se nikdy neskrývali. Na demonstrace chodíme už roky a i přes povyk sionistů se naše čísla stále zvětšují, jak ostatně dokazuje i náš poslední blok. Společenský vývoj je na naší straně a nehledě na názory této progenocidní chátry jde směrem k pokoření kapitalismu jako takového.

Jak se na protestu chovat jako marxista?

Fakt, že blok Rudé Avantgardy byl v porovnání tak významný, je na jednu stranu výsledkem úspěchu jeho organizace z naší strany, ale je zároveň také výsledkem selhání stran, jako je KSČM, které nedokážou poskytnout to, co my. Ta má tisíce členů – čísla nesrovnatelně vyšší než ta naše. Jak je tedy možné, že mezitím co se demonstrace účastní desítky členů a sympatizantů Avantgardy, tak se jí účastní jen několikanásobně menší hrstka lidí z KSČM? A jak je možné, že mezitímco lidé z Avantgardy na akci aktivně agitují, tak je vrcholem aktivit KSČM pár příspěvků na profilech jejích pohlavářů?

Tenhle kontrast by se určitě neměl promlčet! Organizovaný marxista by neměl chodit na demonstraci jako na procházku, měl by tam jít s jasným cílem využití situace, aby agitoval té nejpokrokovější části pracujících a mládeže. Mělo by mu být jasné, že boj po boku ostatních demonstrujících nemá končit po rozchodu protestu, ale měl by pokračovat i nadále skrze revoluční stranu! Kde jinde má strana získávat své nejodhodlanější členy, když ne na demonstracích? Tuhle otázku si rozpadající KSČM samozřejmě ani nepoloží, a proto na ni nelze spoléhat.

Je samozřejmé, že značná část lidí se cítí nespokojeně. Nespokojenost jako taková je nutným předpokladem pro protest. Jenže na vyřešení problému nestačí být nespokojený a to ani když to člověk tisíckrát demonstruje pochodem z místa na místo s vlajkou v ruce. Musíme si uvědomit, že proti nám stojí třída, jejíž zisky i samotná existence poskytující jim veškerá privilegia je v ohrožení, pokud by pracující měli ve svém boji uspět. Každý novinář, kterému se snaží aktivisté zalíbit, je jeho šéfem kontrolován, aby v očích kapitálu nepsal až moc zcesty.  Každý politik, který je dnes ve sněmovně a na kterého máme prý moralisticky apelovat, za sebou skrývá soukromé zájmy skutečných vlastníků naší republiky, které jsou daleko silnější než strach z toho nejkritičtějšího pokřiku nebo té nejprocítěnější modlitby.

To, čeho se tihle lidé skutečně bojí, je organizovaná jednota těch, které utlačují. Jednota pracujících a mládeže, dosažitelná skrze třídně nezávislou a revoluční politiku. Jsou to totiž pracující, kteří napřímo kontrolují produkci a kteří musí kapitalistům každým dnem poskytovat trpělivou toleranci, jen aby jim mohli ti stejní kapitalisté dál vládnout. Proto vynakládají tolik úsilí na její rozbourání skrze svoji propagandu i skrze soudní systémy, věznice a popraviště. Budujme tedy tuto jednotu! Propojujme jednotlivé problémy s jejich příčinou v podobě kapitalistického systému a na demonstracích jen nepochodujme, ale také budujme stranu pracujících, která dokáže vztek ve společnosti nasměrovat k užitečné revoluční praxi v zájmu nás všech! Pokud by ses na tomhle boji chtěl podílet na straně proletariátu, kontaktuj nás, doraž na náš meeting a pomož udělat z dalšího rudého bloku ještě ostřejší zbraň proti kapitalistickému systému!